FIRE na půl cesty
Co když se za pár měsíců (nebo let) rozhodnu, že cesta, po které jdu, není správná? Co když si řeknu, že skromného života už bylo dost a teď už šetřit nechci? Třeba potkám holku, které se FIRE styl života líbit nebude a já ji budu mít natolik rád, že se kvůli ní přizpůsobím. Co když budu muset změnit svůj přístup a žít jinak, nežít podle FIRE. Riskuji něco nyní v případě že "do cíle" (=finanční nezávislost, což není cíl) nedojdu?
Podle mě ne. To, co teď FIRE, resp. práci obětuji, je čas. Po třech letech vztahu jsem teď zase svobodný a nemám závazky. A ty finanční prostředky, které investuji do trhů, fungují stejně v malém množství jako v tom velkém. Nikdo neřekl, že investovaná akumulace musí pokrýt veškeré výdaje. Třeba se v půli cesty rozhodnu, že už dále investovat nechci, ale chci žít více konzumně. To, co už budu mít zainvestováno, bude nést úrok. Pokud bych měl ctít pravidlo 4% (aby mi finance při výběrech nedošly), tak třeba mi ty 4 vybíraná procenta nepokryjí všechny výdaje, ale bude to druhý zdroj peněz, z kterého budu moci žít a utrácet (chytnu-li na utrácení náladu).
To mi na tom přijde moc fajn. Ty peníze, které nyní neutratím, nemizí. Můžu si je vybrat později. A nebo je mohu nechat pracovat a čím déle je nechám na akciových trzích pracovat, tím víc v čase vydělají jiných peněz, které utratit můžu. Je to vlastně jeden ze základních konceptů knihy bohatý táta, chudý táta.
Peníze, které nyní vydělám mohu dát do dvou chlívečků. Do chlívku pasiva, to je auto, to je i dům (ano, dům, který nepronajímám, je pasivum), dovolené, prostě běžné výdaje. Nebo do chlívku aktiva. To jsou třeba akciové trhy. Co se děje pak? Aktiva produkují nové prostředky. A ty můžeš buď reinvestovat, to je ten osmý div světa, složené úročení, nebo je můžeš vybírat a platit s nimi své výdaje. A je jedno, jestli máš zainvestováno dva miliony, nebo dvě stě tisíc. Funguje to stejně. V tom popisuje Kiyosaki hlavní rozdíl v mindsetu bohatých a chudých lidí. (Slovo bohatý je zde zavádějící, nerad ho používám, někdy o tom napíšu). Většina lidí má nějaké příjmy a z nich dotují výdaje a kupují pasiva. Ti "bohatí" se snaží z příjmů kupovat aktiva, které časem produkují peníze a až z nich pak hradit své výdaje.
Znám se a vím, že se vždy pro něco nadchnu a žiji nějaký čas hlavně tím. Třeba tvorba stránek, blogu, hraní her, trénování na cykloturistický výlet, trénování na silový trojboj, meditace, seberozvoj, investování, čtení, ... To vše byly etapy v mém životě, pro které jsem se v určité době nadchnul. Po čase mě to třeba přejde. Vidím to stejně i u svého táty. Dřív mě to štvalo, říkal jsem si, k čemu přečíst za dva měsíce 6 knížek, když pak dalších 10 měsíců přečtu pouze dvě. Ale už to dokážu i ocenit. Protože vždy mi z toho něco zůstane. Třeba když mě chytlo investování, studoval jsem všechny možné zdroje informací, snažil jsem se analyzovat firmy, četl jsem fóra na komunitě. Teď už to tak intenzivně nedělám. Ale ty informace, které jsem získal v té zapálené fázi, mi zůstaly. Vím už, že investování je běh na dlouhou trať a nerozhodí mě, když mi spadne za jeden den portfolio o 500$, protože vím, že v dlouhodobém horizontu to stoupá.
Stejně tak mě teď nadchnulo hnutí FIRE. A třeba mě to přejde. Co ale vím, je, že mi z toho zase něco zůstane. Pouze odsouvám "uspokojení" (utrácení ≠ uspokojení) nyní, za něco hodnotného v budoucnu. A to nemusí být pouze peníze. Ale i čas. Jasně, má práce mě vesměs baví, ale dělat deset hodin denně pět dní v týdnu abych vydělal hypotéku na dům, kde bude zrovna v té době vyrůstat moje dítě, nechci. Chci trávit čas s ním a se ženou. A proto investuji. Proto následuji FIRE. A když se mi třeba stane, že mě to za pár let přejde a já budu ve FIRE tak řečeno na půl cesty, i ta ujitá část cesty mi zůstane a nějaký výdaj, nebo nějaký čas strávený v práci, mi to pokryje. Fire je cesta.