Bohatství 

Co je to bohatství? Kdy je člověk bohatým? Hrají roli jenom peníze? Jak společnost definuje bohaté? Jací lidé jsou ti skutečně bohatí? Potřebujeme vůbec bohatství k životu? 

Nad čím jsem se zamýšlel (a měla na to vliv i kniha, kterou jsem dočetl, Millionare next door), je to, jak společnost chápe bohatství. Bavíme-li se nyní pouze o finanční stránce věci (což není jediná stránka, ale budiž), pak společnost vidí bohatství často tam, kde doopravdy není (nebo kde ho alespoň já nevidím). Představa finančního bohatství je zarytá docela jinak, než jak to doopravdy je. 

Co mám na mysli? To, že za bohatého je společností obvykle považován takový člověk, který jezdí často na luxusní dovolené, řídí drahé auto, žije ve velkém domě, prostě utrácí ve velkém a dává to výrazně okolí najevo. Člověk, který na venek vypadá jako bohatý. 

Pravdou však je, že pro spoustu lidí, kteří žijí takovýmto na oko bohatým životem, je tento životní styl dlouhodobě finančně neudržitelný a tedy na něj ani nemají. Já nechci nikoho soudit a ať si každý žije, jak chce. Nakonec každý ví, jakým životem chce žít nejlépe on sám a já tu nejsem, abych moralizoval. Ale jen si myslím, že žití si nad svoje možnosti je pouze předstírání bohatství a to není správná cesta.

Vysoký plat je fajn. Dává možnost vzít si lepší hypotéku, vzít si větší půjčku a možnost žít obecně víc na vysoké noze. Člověk může mít vysoký plat a žít vysoce konzumním způsobem života, ale pokud přitom nemá finanční rezervu, nebo si ji alespoň netvoří při tom konzumním životu, je to podle mě úplně hloupé. Peníze si do hrobu nevezmeme, to je pravda, ale mít finanční rezervu pro pokrytí nenadálých událostí, je základ.

Opět-bavíme-li se zatím pouze o finanční stránce věci, tak bohatství pro mě představuje svobodu. Ať už člověk žije více či méně konzumně, tak možnost žít tak a přitom v práci nemyslet pouze na další výplatu, zabývat se smysluplnými aktivitami, dělat práci, co nás baví a žít život, co nás baví, to je pro mě svoboda, kterou přináší peníze. Tím se tvoří opravdové bohatství ve finančním slova smyslu. Problém je, že to trvá. Lidé chtějí všechno hned a chtějí působit jako bohatí. To je to lákadlo půjček. Žij a užij si to teď a zaplať později, to je heslo dnešní doby. Nevadí, že zaplatíš o mnoho víc, nevadí, že díky tomu opravdu bohatství nevytvoříš, hlavně že potěšení je okamžité. Ale bohatství se tvoří skromností. Žití si pod své poměry. Málokdo chce však působit tak, že žije laciný život. Lidé chtějí ukázat světu, všem okolo, ale i sobě, jak daleko to dopracovali, co vše si mohou dovolit. Lidé chtějí vypadat jako bohatí a kvůli tomu skutečné bohatství obětují. 

Nikdo nechce cíleně vypadat jako chudý. Jízda na kole do práce je pro chudé. Občasné jídlo z krabiček v práci místo restaurací je pro chudé. Koupení si staršího mobilu namísto zánovního, to je pro chudé. Nikdo to nechce. Ale nakonec to je to, co začne skutečné bohatství pomalu budovat. 

Skutečné bohatství... Co to vůbec je, skutečné bohatství? A potřebujeme ho vůbec? Myslím, že ano. Žít s mentalitou nedostatku, chudoby, to možná na chvíli může být dobrý motivátor něco pro to dělat, ale pro dlouhodobě šťastný život to myslím není dobré. Naopak mentalita bohatství, hojnosti, to je něco, co může do života kontinuálně přinášet štěstí. Je to ta vděčnost, o které se tak často mluví. Být vděčni za to, co všechno máme. Je to těžké v tom, že jsme se narodili do nějakých podmínek a získali jsme pocit, že to vše je jasné, dané, normální. Ale ono není. Bohužel většinou teprve až potom, kdy člověk pozná nedostatek, začne si vážit toho, co má, nebo měl. Člověk je velmi přizpůsobivý tvor a vždy si nakonec zvykne na to, co mu život přinese, což sice pomohlo našemu druhu přežít, v dnešní době to však funguje negativně ve smyslu braní za samozřejmost teplou vodu, střechu nad hlavou, teplé jídlo třikrát denně, apod. To vše je nesmírné bohatství, kterým oplýváme každý z nás tady. Jen to málokdo vidí a uvědomuje si to. 

Problém je v porovnávání. Všude kolem vidíme na sociálních sítích, jak lidé cestují, jedí ve fancy restauracích, kupují nové věci, konzumují. Jednak máme pocit že to je normální a že bychom na to měli taky mířit a jednak to na nás vyvíjí tlak. Abychom drželi krok, abychom nevypadali jako socky, abychom zapůsobili. Pokud se z tohoto nevymaníme, nikdy nebudeme bohatí. Vždy bude na světě někdo, kdo bude mít víc peněz, kdo bude žít extravagantněji. Laťka utrácení jde ruku v ruce výš a výš s velikostí výplaty, stále dokola, jako křeček v kolečku. Ale jak jsem psal výš, o tom bohatství není. 

Na závěr si dovolím nasdílet úryvek z knihy Pokojný bojovník od Dana Millmana, ve které se hlavní hrdina vydává na cestu seberozvoje a sebepoznání a učitelem je mu stařík, kterému říká Sokrates.

Přihřál jsem si vychladlý čaj. Chvíli jsme tiše seděli a pak jsem šel se Sokem do dílny a pomohl mu vymontovat z volkswagenu motor a rozebrat další vadnou převodovku.

Pak jsme šli k čerpadlům obsloužit velikánskou černou limuzínu. Když jsme se později vrátili do kanceláře, zeptal jsem se Soka, jestli si myslí, že bohatí jsou šťastnější než chudáci, jako jsme my.

Jeho odpověď mě jako obyčejně šokovala: "Ale já nejsem chudý, Dane. Jsem ohromně bohatý. Fakt je, že abys mohl být šťastný, musíš zbohatnout." Usmál se mému vyjevenému výrazu, vzal z pracího stolu pero a na čistý list papíru napsal:

"Když máš dost peněz, abys uspokojil své potřeby, jsi bohatý. Ale jsou dva způsoby, jak získat bohatství: můžeš vydlávat, zdědit, vypůjčit si, vyžebrat nebo ukrást tolik peněz, abys uspokojil své nákladné potřeby; nebo můžeš zvolit prostý životní styl s malými potřebami – pak budeš mít vždy víc než dost peněz.

Jen bojovník má takový rozhled a takovou sebekázeň, aby mohl použít druhý způsob. Mou potřebou a mým potěšením je plná pozornost v každém okamžiku. Pozornost nestojí peníze, jedinou investicí je trénink. To je další výhoda bojovníka – je to lacinější! Tajemství štěstí nenajdeš, když budeš chtít stále víc, ale jen tehdy, když získáš schopnost radovat se z mála."

Fire je cesta.