až budu fire?
Jak se změní můj život, až budu FIRE? Co bude jiné? Vůbec nic. Nic se nezmění. Svět zůstane starým dobrým světem.
Mám rozepsaný článek o požehnáních a prokletích FIRE. A píši tam, že požehnání (i prokletí) jsou na fire ty dvě etapy. Ta akumulační fáze, cesta k FIRE a ta fáze FIRE, kdy jsme finančně svobodní. Obě jsou požehnáním a obě jsou prokletím. Záleží vždy na tom, jak se na to člověk dívá, jak to aplikuje do svého života. Co dobrého si z toho vezme.
Takže až budu FIRE, nezmění se vlastně nic. Mnohem důležitější, než nějaký moment, kdy bezpečný výběr pasivních příjmů > měsíční výdaje, je mentalita, s jakou o fire uvažujeme. A ta je dlouhodobá a nezmění ji moment dosažení FIRE, ale tu si můžeme vzít z FIRE hnutí už teď a ne až po jeho dosažení. Co to znamená? Například si můžeme díky fire vykultivovat náš vztah k práci, náš vztah k utracení, náš vztah k penězům obecně. A to je něco, co FIRE přináší lidem, kteří jsou k tomu otevření, už od prvního seznámení, kdy zasadí semínka myšlenky, že jsme natolik svobodní, nakolik to sami sobě dovolíme.
Co tím mám na mysli? Jen my nastavováním našich standardů určujeme, zda jsme svobodní, či nikoliv. Někdo si pomyslí, že má velké štěstí, protože může cestovat kam se mu zamane a je tak svobodný ať žije jakkoliv. Jiný zase myslí na to, že je nesvobodný, protože musí chodit do práce aby zaplatil svůj životní styl.
A jsou to přesně naše standardy, které určují náš život a naše smýšlení. Tony Robbins říká, že chcete-li změnit zásadně svůj život, musíte zásadně změnit své standardy. A má podle mě pravdu. FIRE upravuje (nebo alespoň má potenciál upravovat) naše standardy. Standardy životního stylu. Třeba toho, co nás činí šťastnými. Zkrátka jestli budeme šťastni s málem, s lidmi kolem nás, vztahy, smysluplnou prací, skromným životem, nebo potřebujeme ke štěstí jen prachy. Stejně tak upravuje naše standardy v utrácení. Jestli náš standard bude měsíčně utrácet 15K, nebo 30K. A stejně tak upravuje naše standardy v pracovní morálce, jestli náš standard bude práce 30 hodin týdně, nebo 50h. A teď záleží, jestli si na ten standard zvykneme, nebo jestli to pro nás bude moc velká změna, kterou nebudeme ochotni podstoupit. Pokud náš standard bude pracovat 50 h týdně, ale prostě na víc, než 40 h týdně se nezmůžeme a dlouhodobě budeme těch 10 h zaostávat, budeme nespokojeni. Takže standardy upravují nejen náš život přímo, ale i náš pocit štěstí. Proto je důležité zvolit správné standardy.
Například já jsem si s nastěhováním do nového bytu dal předsevzetí, že budu stíhat posku, běh, práci 55 h týdně, učení se, meditaci, cold shower a já nevím co ještě. Ségra mi říkala, že bych měl jet postupně, ale já chtěl všechno najednou. A víte co se stalo? Byl to na mě moc vysoký standard, nedařilo se mi to dlouhodobě plnit a byl jsem nespokojený. Až jsem ho nakonec upravil a snížil. (a teď lempluju, hehe).
A fire má potenciál ty standardy upravit. Protože ukazuje cíl a ukazuje cestu k němu a protože člověk s jasným cílem je schopný překvapivých výsledků. Jsem si vědom, že objevení FIRE ve mě docela dost podpořilo mentalitu tzv. Husstle culture. Tedy mentalitu člověka, který tvrdě pracuje teď, aby měl lepší život v budoucnu (btw kdo nepracuje teď, aby měl lepší život v budoucnu?). Mám-li být upřímný, tak byť mi lidé někdy říkali, že bych měl více odpočívat, tak teď fakt nevidím nějaké zásadní negativní vlivy, které by tato husstle mentalita měla na můj život a wellbeing. Přineslo mi to spoustu dobrého, zlepšení života v mnoha ohledech a jsem za tuto mentalitu vděčný a budu si ji pěstovat. Ale abych zase trochu poodstoupil - jsem si vědom toho, že to není úplně životní styl, který bych chtěl následovat po celý můj život. A to je dobré, toto uvědomění. Kdo čtete déle, víte, že mě vždy něco na nějakou životní etapu nadchne. A teď to je dočasně tento fire husstle způsob života.
Fire je nástroj, možná spíš mapa, která mi ukázala, kam se dá směřovat svoji energii tak, aby mohla být uchována na později. A není to tak, že teď mě to vyčerpává a unavuje, je to právě naopak, cesta k tomu cíli mě naplňuje a baví. Kdybych takový cíl neměl, tak by mě práce spíš unavovala. Takhle mě nabíjí. Takže to je win-win. Spokojenost v přítomnosti (to důležitější) s odměnou v budoucnosti.
Odměnou? Bude to opravdu odměna? To je otázka. Člověk, který dlouho za něčím jde a nakonec toho dosáhne, cítí po dosažení toho jakési prázdno. Na nějakou dobu. Něco tak velkého, jako dosažení fire, bude asi obnášet i velké prázdno. Proto je lepší mít cíle, nebo možná lépe přání, jak říká přítelkyně, kterých vlastně nikdy nedosáhnete. Protože ta samotná cesta je ta odměna. Cesta k fire, třeba. Nechci však, jak jsem psal, celý život strávit husstlením. Přijde čas, kdy se budu muset učit víc odpočívat, méně dělat. Zní to snadno, ale je možné, že to bude zase pořádná výzva. Ale těším se na ni. Ať tak či onak, ještě stále je to hodně daleko, byť už jsem o hodně blíž, než když jsem před přesně 2 lety s blogem a FIRE začínal.
Takže co se tedy změní po dosažení fire? Nic. Důležitější je, co mi přináší teď. A možná to nakonec bude paradoxně přesně naopak, teď mi přináší štěstí díky smysluplnosti cesty ke konkrétnímu cíli a v budoucnu mi přinese spíš nejistotu po dosažení. Ale jednak si nemyslím, že to tak bude, že vzdání se husstlení nebude tak těžké a jednak mi to je jedno, protože teď jsem díky tomu šťastný a cesta je smysluplná.
A tak já závěrem přeji to samé do roku 2025 i vám, abyste byli šťastni a cítili smysluplnost při vaší cestě životem ať už jdete po cestě fire, nebo cestou zcela jinou. Fire je cesta.