Akumulační fáze

Rok a půl. Přes pět set dní, přes sedmdesát týdnů, přes 3 500 odpracovaných hodin. Práce 55 hodin týdně, práce o víkendech a při východu slunce před navazující osmihodinovou směnou, práce na úkor osobního života, práce jako životní styl. Stálo mi to za to? Stojí mi to za to? 

Můj blog se jmenuje cesta za nezávislostí. Cesta za svobodou. Cesta za svobodou, která je lemována striktním dodržováním nadprůměrné pracovní morálky a pracováním přesčas? Cesta za svobodou, která vede přes "nesvobodu"? Je to tak správně? Znovu se ptám, stálo mi to za to? Stojí mi to za to?

Svoboda je věc, o níž vždy stojí za to bojovat. Samuel Adams

Rozumím tomu, že spousta lidí to nebude chápat. Tuto mojí cestu. Je to moc extrémní, je to moc odříkání si, je to moc práce, je to málo užívání si života, chce to víc životní balanc a podobně. To je naprosto v pořádku, že to někteří lidé nebudou chápat, jak jsem říkal, rozumím tomu. Sto lidí, sto chutí. Já sám vím, kam jdu a vím, proč tam jdu. 

Když se tedy zeptám sám sebe - stojí to za to? Stálo to za to? Mám-li být upřímný, pak odpovím: Zatím nevím! Jen vím, že po té cestě jdu, že jsem se na ni vydal, že mě to zatím baví a že se mi zatím daří a že se nechci vracet na poslední odbočku abych šel jinudy jen proto, že je to čas od času moc do kopce. (Výstupy mě na horách vždycky bavily a z vrcholků bývá krásný výhled a perfektní sjezdy.)

Vždycky jsem měl rád výzvy. Objet Itálii na kole, dojet z Madridu na kole do CZ jak rychle to půjde, dát 300 kliků, projít stezku odvahy, zvednout 230 na deadlift, atp. A finanční svoboda je momentálně jednou z těchto výzev. Je to trochu náročnější, a déletrvající, než jakákoliv předchozí výzva, kterou jsem absolvoval, ale mě baví testovat své limity. 

(Zároveň jsem si vědom, že na testování limitů si musím dát pozor, dvakrát mě to dostalo do průseru, kdy mě to mohlo stát dosavadní život. Ale já nechci dělat stejnou chybu dvakrát. Udělat chybu jednou, to je poučení. Udělat ji dvakrát je hloupost. V některých oblastech jsem své limity zkrátka našel.)

Chápu tedy, že to pro spoustu lidí je nepochopitelné. Málokdo se odhodlá na stejnou cestu vydat. Což z té cesty dělá občas cestu lehce osamělou :) A tak se znovu musím ptát: Stojí to za to? 

Fire je pro mě jako životní etapa. A akumulační fáze je její nástroj. Etapa, která jednou skončí a nástroj, který jednou odložím. A to, co vybuduji v rámci této etapy a pomocí tohoto nástroje, mi už zůstane navždy. Nemluvím jen o materiálních statcích, ale i o zkušenostech a praxi. Tolik hodin v práci mi pomůže se profesně posunut v relativně krátkém časovém období. 

A stejně i čas. Občas mě napadne, že si vlastně buduji čas do zásoby. Je to lehce naivní představa a vím, že to tak úplně nejde, ale zjednodušeně: živit se musíme nějakým způsobem všichni. Trávit čas prací. A čas, který strávím teď v práci navíc, není čas ztracený, ale čas, který si teď odpracuji, abych, nebudu-li chtít, nebo budu-li potřebovat  volno, později nemusel. Takový čas v uložený v bance, který si můžu později vyzvednout. Nebo jako když máte to-do list a uděláte všechny úkoly z něj hned dopoledne a pak máte odpoledne volné. Stejně tak si odpracovávám hodiny do banku, abych si je později vybral. Zároveň mám stále na mysli fakt, že nikdy nebude "volno". Vždycky bude co dělat a vždycky bude nějaký úkol, cíl, sen, něco, na čem se dá dělat. Ale bude to svobodnější volba, budu-li pouze moct a ne muset. 

Tak tedy co, "Stojí to za to?"

Myslím si, že jo. Nevím, možná za pět let řeknu něco jiného, ale teď to vidím tak, že na 90% řeknu jednou: tak Janku, řeknu ti: stálo to za to. Všechna ta tvrdá práce, každé to jednotlivé ranní vstávání na pátou, všechny ty odpracované hodiny o víkendech. Mělo to svoje místo ve tvém životě a jsem ti vděčný, že jsi to absolvoval.

Samozřejmě to může být i jinak a budoucí Janek může říct: Hele vole, nestálo to za to. Trávil jsi moc času u počítače, málo jsi byl venku, málo jsi utužoval vztahy s lidmi kolem, promarnil jsi mladistvé roky svého života prací. Posral jsi to. Může se to stát? Může. Ale nemyslím, že se to stane. Proč? Protože mám vizi, ke které mě to táhne. Cesta k ní mě baví a naplňuje. Vidím realisticky jak té vize dosáhnout a ne přesto, ale právě proto, že trávím část mladistvých let prací, vidím budoucí život v jasných barvách. 

 Zapadá to do sebe a má to v mém životě místo. Stojí to za to!

Stačilo?

Otázka je, kdy moje "akumulační fáze" skončí. 

Rok a půl. Rok a půl života v akumulační fázi. Nestačí ti to už?

Hmm, tyjo, vlastně skoro jo.. Co se týče financí, mám investováno víc, než jsem měl v tabulce a zakázek na moje osobní podnikání neubývá. Takže musím (slavnostně?) prohlásit, že brzy nastane čas na změnu. Čas zamíchat karty. 

Nebude to hned. Nemůžu a nechci zaměstavatelům říct, že ze dne na den končím, ale můj plán je takový, že pozvolna chci redukovat čas strávený prací pro někoho jiného. Mám dva scénáře, jak by se teoreticky mohl vyvíjet můj život, kdy buď:

a) se mi rozjede podnikání na téměř plný úvazek a já sice budu sice pracovat stále relativně dost, rozdíl však bude ten, že budu pracovat na vlastním (což je pro mě podstatný rozdíl), nebo 

b) nebudu mít dost zakázek a budu rok 2025 pracovat výrazněji méně a budu se soustředit na další, jiné, věci v mém životě. 

Obě varianty jsou pro mě vzrušující a na obě se těším. Tak či onak, rok 2025 bude, předpokládám, milníkem. Byť předčasně, tak s jistou dávkou hrdosti sama na sebe, musím tedy říct, že moje akumulační fáze spěje pomalu k závěru. Byl to skvělý čas. Myslím, že jednou na to budu vzpomínat a říkat si: jo, tos´ udělal dobře. Mohl jsem si vyzkoušet, co je ve mně a kam se dá zajít s prací, jak jsem líný a jak jsem naopak pracovitý, co mi pomáhá v motivaci a jak moc jsem schopný držet pracovní plán.

Kdokoliv máte plán vydat se na cestu za finanční nezávislostí, nezapomeňte, že takováto akumulační fáze je sice urychlovadlo, ale není to nezbytné pro vaši finanční cestu. Je to jen trochu extrémističtější přístup. Není nezbytné takovou fázi absolvovat, protože při troše vytrvalosti finanční svobody dosáhnete i bez ní.

Ale naopak kdokoliv, kdo o akumulační fázi (ať už v rámci FI, nebo i jen tak, v běžném životě) uvažujete, jděte do toho! 

Obecně si troufám tvrdit, že bych takovou fázi na půl roku až rok doporučil úplně všem. Je to vlastně skvělé. Sáhnout si na dno (byť to tak zlé vůbec není) a vyzkoušet si, co je v tobě. Otestovat disciplínu a vytrvalost. Je to sice náročné, zkombinovat to s osobním životem, ale myslím, že při troše snahy a několika diskuzích s blízkými lidmi, kteří to snad pochopí, je to, po určitý předem omezený čas, realizovatelné. Go fot it.

Fire je cesta.